I forgive you everything

15. května 2011 v 12:14 | Mishell |  Jednodílné povídky
Po dlouhé době jsem opět napsala něco kloudného + bude další + název v překladu znamená "Odpouštím ti všechno"
Damon mi ublížil už tolikrát že už se to nedá ani spočítat ale tentokrát je to jiné. Jiná situace, věc kterou mu asi už nikdy neodpustím.


Šla jsem k němu do pokoje s tím že mu vysvětlím situaci s Klausem, že se mi nic nestane a budu v pořádku. Myslela jsem si, že on to pochopí, on jo. Vešla jsem k němu do pokoje. Stál u okna a pozoroval vycházející slunce. Pomalu jsem šla k němu a zadívala na na tu samou věc, na kterou se díval on, na slunce. Bylo mi jasné, že vycházet ho vidím naposledy, protože dnes je úplněk a uskuteční se obětní rituál "Nenechám tě zemřít" prolomil ticho "Nemůžu o tebe přijít" při těchto slovech jsem stuhla a nevěděla co říct. "Nepříjdeš o mě" vypadlo ze mě a chytla jsem ho za ruku "Budu v pořárku, Damone. Věř mi" koukla jsem mu do očí. Pomalu mou ruku pustil a já se rozhodla že už raději půjdu. Šla jsem ke dveřím ale ještě jsem se naposledy otočila ale Damon tam nebyl. Otočila jsem se zpátky a stál přede mnou "Damone.." promluvila jsem ale on se kousl do zápěstí a zhatil tak mnou naději, mou šanci zachránit všechny na kterých mi záleží.
Potom co to udělal si to teprve uvědomil a koukl na mě omluvně "Eleno, mrzí mě to" promluvil a ve se vařila zlost a tak jsem začala "Proč nejdříve nepřemýšlíš než něco uděláš? Vždycky mi ublížíš a potom se omlouváš. Odpustila bych ti všechno ale tohle ne! Už nikdy nebudu mít svou vlastní rodinu nic! Zhatil jsi mou naději! Děkuji ti, lepší dobu sis vybrat nemohl" nechtěla jsem na něj být taková ale copak jsem mohla být jemnější? Bože. Slzy mi pomalu začali stékat po tváři a já se sesunula k zemi. Damona moje řeč zasáhla tak že si sedl k oknu a zahleděně se díval ven.
Takhle odděleně jsme seděli celý den. Já čekala až příjde konečně Stefan ale on nikde. A Damon se díval z okna a vypadalo to by se něčeho obával. Fakt mě naštval ale já zase začala mluvit "Víš ono to není jednoduché" potom se na mě podíval "Odpustit ti něco takového, však ono to ani nejde ale pokud mám být upír" přitom slově se mi zamotala hlava "já tě celý život nechci nenávidět" v očích se mu zablísklo a hned byl u mě "Eleno, v životě jsem udělal spoustu chyb ale toho byla úplně největší. Po úpňku ti zmizím ze života, bude to jako bych nikdy neexistoval" pronesl a chabě se usmál.
Nastal večer, přišel si pro mě Klaus a odvedl mě kamsi do lesa. Byla tam tma, nic jsem neviděla. "Kde to jsme? Nic nevidím" řekla jsem. Klaus kývl na Grétu, jeho čarodějnici a okolo nás splanul oheň a já uviděla na zemi osobu. "To je můj upír, Eleno. Ale ty ho znáš" řekl a já se rozeběhla hned k té osobě a otočila ji abych se na ni mohla podívat "Proč? Udělala jsem všechno co jsi řekl!" "Ty možná ale tvůj přítel se mi rozhodl odporovat a jeho bratr mu samozřejmě pomáhal" začali mi po tváři stékat slzy a já se jen dívala na zatím mrtvé tělo mého bratra Jeremyho "Oba bratři mají problém, Damona kousl vlkodlak, ten se mi hodit nebude ale Stefan ten je pro mě ideální a navíc, snaží se ho zachránit ale bude patřit mě" vtom se Jeremy probral a Gréta mu vnutila svojí krev a Jeremy je teď upír.
Klaus nejdříve zabil vlkodlaka, Jules a potom si přišel pro Jeremyho a on se nebránil vyběhl proti němu a chtěl ho zabít, aby mě ochránil ale Klaus ho hned zabil. Do očí se mi hrnuli slzy a nemohla jsem je zastavit. Potom si přišel pro mě. Kousl mě do krku a já stratila vědomí. Dále už nevím co bylo dál.
Probrala jsem se na gauči v obýváku Salvatorových. Pohlédla jsem na Damona "Je mi to líto, Damone" koukla na něj "Mě taky Eleno, neměl zemřít ale já jo" koukla jsem na něj "Jasně je mi líto Jera ale i tebe sakra! Jak dlouho si myslíš že to předemnou skryješ? Ukaž mi ruku.." podal mi svou ruku a měl tam obrovské kousnutí "Eleno, než zemřu, chci abys věděla že i přes to že miluješ Stefana, neznamená to že já tě nemiluji" opět se mi do očí hrnuli slzy "Ale ty nezemřeš, Damone. Dneska ne" políbil mě ale já se nebránila protože jsem věděla že je to možná už naposledy, když v tom do místnosti přišla Caroline "Klaus ti tohle posílá" podala mi lahvičku s krví a odcházela ale pak "Jo a El, konečně sis udělomila že ho miluješ? Protože jestli ne, máš na to ještě dost času" odešla a já dala Damonovi tu krev a ona fungovala"Takže mě miluješ, jo?" řekl a já se zaradovala protože ten starý Damon je zpátky. Ale stará Elena se už nevrátí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beststwilight-saga beststwilight-saga | Web | 15. května 2011 v 16:32 | Reagovat

Pozdějš si to určitě přečtu =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Budu ráda když se vrátíš =)