Hard Decision - 2. část

14. prosince 2010 v 18:33 | Mishell |  Hard Decision
"Aha, no..tak můžu dál nebo někam půjdeme?" zeptal se.
"Tak pojď dovnitř" ustoupila jsem od dveří aby mohl vejít.
"Proč sis přála abych to byl já?" zeptal se.
2. Kapitola v celém článku



"No, poslední dobou se s tebou cítím moc dobře"
"Dobře to je vážně dobře, jen jsem ti chtěl ještě říct, že dneska jdeme do kina" řekl mi.
"Kdo my?" s hrůzou jsem se optala.
"No ty, já a Stefan"
"Uhm Damone, nemyslím si že je to dobrý nápad" Nechtěla jsem totiž být s oběma bratra najednou.
"Já vím ale chtěl jsem se trochu sblížit s bratrem a hlavně s tím kdo si získal tvé srdce"
"Jestli chceš jít do kina, tak půjdu ráda ale bez něj"
"Proč nechceš i sním?" řekl ale já jsem věděla že se mnou bude chtít být sám.
"Protože když jsme spolu byli naposledy venku, tak jste se málem poprali a to jenom kvůli mě a já už toto nemám zapotřebí" řekla jsem mu a byla jsem dost naštvaná.
"Já si dělal srandu" řekl mi Damon a já se mu koukla do očí.
"Jak to myslíš?"
"Nejdeme do kina se Stefanem, on to neví"
"Proč si to teda říkal?"
"No chtěl jsem se ujistit jak to mezi vámi je a tak ale vidím že mě máš raději" a teď mi to došlo, na scénu se vrátil ten starý Damon.
"Už mi to dává smysl"
"Odpusť mi to ale já jsem to musel zkusit" usmál se.
"Tak dobrá ale nestůj tam a pojď dovnitř"
"S radostí" vešel dál.
Sedla jsem si na pohovku a v tu ránu vedle mě seděl a chytl mě rukou okolo ramen. Proč jen mi to musí dělat tak těžké? Pomyslela jsem si. Přece to nemůžu odbýt a říct mu že nemůžu a nechci když vlastně chci.
Podívala jsem se na něj a on hned ruku stáhl.
"Damone mě to ale nevadí"
"Tak to je něco jiného" usmál se a ruku tam hned vrátil.
Nastalo ticho. Nikdo z nás se neodvážil ke slovu. Oba jsme mlčeli a pak jsme se na sebe vzájemně podívali. Potom jsem se mu koukla do očí. Až teď jsem si všimla jak nádherně modré má oči. Když se naše rty k sobě začali přibližovat, tak jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se od něj odtáhla.
Pak ze schodů sešel Jeremy s tím že is jde pro něco k jídlu. Došel k ledničce, vzal si zní zeleninový salát co jsme měli včera k obědu a i s talířem odešel.
Jak odešel tak jsem se na Damona koukla. Věděla jsem že z toho bude zklamaný..že jsme byli vyrušeni ale já jsem i trochu ráda neboť jsme si nebyla jistá tím co dělám.
"Měl bych jít, nechci abys z toho měla nějaký problémy" řekl mi.
"Ne, prosím nechoď pryč"
"A co se stane příště, až nás někdo vyruší?"
Mlčela jsem, nevěděla jsem co na to říct. Proč musí být všechno tak komplikované? To se mi honilo hlavou.
"Řeknu pravdu?"
"Promiň ale tohle nemůžu" řekl a byl pryč.
Proč odešel? Kdyby nás Jeremy nevyrušil. Už o tom nebudu přemýšlet. Vzala jsem mobil a vytočila Damona.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | Web | 14. prosince 2010 v 18:41 | Reagovat

Nádherný dess ;-)

2 ♥katie♥ a >>Damie.....píše ♥katie♥ ♥katie♥ a >>Damie.....píše ♥katie♥ | Web | 14. prosince 2010 v 19:15 | Reagovat

tak sem ti ho nastavila :) snad ti poslouží a vidím že jsi ikonu fanfiction našla =) jestli chceš klidně napiš jestli by jsi k tomu chtěla udělat klikačku nebo něco dašlšího :)

3 >>Damie&Katie<<..píše >>Damie >>Damie&Katie<<..píše >>Damie | Web | 14. prosince 2010 v 19:51 | Reagovat

Škoda že tam prisel Jeremy=/...Nechtěla bys u nás na blogu zverejnit uhle povídku?Moc se mi íbi :)

4 Veva Veva | Web | 21. dubna 2011 v 17:31 | Reagovat

super kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Budu ráda když se vrátíš =)